Jana Kopřivová mi dnes poslala prima e-mail o svých pocitech ze svých první závodů. 
Ocituji jeho znění a kdo má zájem, ať si níže přečte její článek.
Ahoj Martinko, jsem po našich prvních oficiálních závodech plná dojmů a v práci to už nikdo nechce poslouchat, tak jsem to hodila na „papír“. Udělala jsem to hlavně proto, aby si profíci mohli zavzpomínat, jaké to je, když někdo začíná.
Naše první závody – Jarní Hodonínská Tlapka
Tak je to tady! 14.4. ráno jsem po čtyřiceti lekcích intenzivního a neohrabaného bloudění po parkuru sebrala veškerou svou drzost a vydala se na naše první závody do Hodonína.
Celou noc jsem běhala a opakovala si překážky (ve chvílích kdy se mi podařilo usnout), asi jsem chtěla ještě rychle něco dohnat.
Na závody jsme vyrazily s Andreou Heřmanovou a když jsem viděla v jakém je stavu ona, dost mě to uklidnilo.
Další úlevou byl příjezd na místo. Za prvé bylo počasí až na ten vítr vcelku pěkné a za druhé byla závodní dráha pěkně připravená a upravená. Líbilo se mi tam „skoro“ jako u nás na Ostrově. No ono to bylo možná také tím, že jsem tam uviděla spoustu známých tváří, takže jsem si tam nepřipadala tak ztraceně.
K mému výkonu se asi moc rozepisovat nebudu, protože bych si musela naliskat.
Hned v Agility open jsem se úspěšně diskla. Ono by to tak nemrzelo, kdyby mi Martina zrovna den před tím nevysvětlovala, že takhle Deníska na houpačku opravdu hnát nemůžu!
Jumping dopadl obdobně. Alespoň, že tu zkoušku jsme zvládli.
Za obrovský úspěch považuji to, že jsem se ani jednou na trati neztratila a všechny běhy dokončila bez mého obvyklého bloudění. Hurá, Hurá, Hurá!!!!
Tímto se dostávám k tomu hlavnímu a to je, že mi všichni lidičky z Ostrova ochotně radili s přípravou na běhy a věřte, že to je pro takové agiliťácké embryo, jako jsem já obrovská pomoc.
Děkuji tedy všem za Váš přátelský přístup a skvělou atmosféru.
Ostrovani jsou opravdu skvělá partička lidí a jsem moc ráda, že se mohu počítat mezi ně!!
Jana + Denny
A já přidávám video z jejich prvních závodů! 