Letošní Mistrovství republiky ČR se po dlouhých letech vrátilo znovu pod střechu v netradičním termínu a stalo se tak díky tomu, že ČR pořádala letos MS Agility. O titul se závodilo opět v Liberci a i když mělo původně probíhat v menší hale sportovního Libereckého areálu, tak se nakonec Míši Bakrlíkové povedlo (pro mě) neuvěřitelné, a konalo se ve stejné, obrovské, Tipsport aréně a na stejně skvělé umělé trávě, jako MS. Jen ta atmosféra v hledišti byla proti MS hodně komorní a ani symbolické vstupné pro diváky v hodnotě 30,- Kč nedokázalo zaplnit halu pro 7500 diváků! 
. Ale to nevadilo, s tím jsme samozřejmě počítali… Příznávám, že se mi tentokrát do Liberce moc nechtělo, protože jsem si od agility chtěla odpočinout… Ale kvůli naší předsedkyni Klubu agility ČR – Míši Bakrlíkové, která prosila, aby se na „republice“ opět setkala a předvedla celá naše úspěšná reprezentační sestava, a taky kvůli tomu, že jsem mohla po dlouhých letech v reprezentaci opět startovat za družstvo, které mi nebylo určeno, ale které jsem si mohla vybrat, jsme se nakonec do Liberce s Radanou vypravily.
Ambice jsme měly veliké, protože naše družstvo složené z nás dvou a našich přátel z Prahy: Honzy Smočka a Báry Lerlové, mělo za sebou (v různých variacích složení jednotlivých členů 
)už několik úspěchů v různých soutěžích ( jak MR ČR, tak i MR Border collií nebo závodu Czech Open). Prostě jsme chtěli zvítězit, protože na MR ČR jsme spolu ještě všichni dohromady nezávodili. Jenže nám chybělo kousek toho štěstíčka (anebo jsme prostě neměli správně natrénováno!
). Vítězství to nebylo, ale celkové třetí místo pro naše družstvo nazvané „Amigos Borderos“ je přece také krásné!!! Děkuji všem svým parťákům, že se to podařilo, i když mě ještě dlouho bude mrzet, že díky mé chybě ve vedení Kesce spadla tyčka – jinak jsme mohli být opravdu první .. 
!!!
V soutěži jednotlivců se nám oběma také dařilo. Radana s CD zaběhla dva čisté běhy (stejnou bilancí nás podržela i v soutěži družstev – obrovský dík za to!!!!!), ale jumping byl v jejím provedení opatrný a stačilo to jen na 23.místo (ovšem z 99 týmů), po prvním běhu. Já jsem s Kesskou zaběhla také čistě a do dalšího kola šla z 8.místa. Ve finále, které se běželo v neděli odpoledne, jsme si ve výsledku polepšily o dvě místa. Raduš 21. a já 6. (ale Radana s CD tentokrát předvedly krásný běh a já jsem asi mohla poděkovat paní rozhodčí, protože podle videa Keska zřejmě skočila zónu na áčku. Ale Keska běhala opravdu krásné časy a měla jsem z ní radost!) . V celkovém pořadí z toho nakonec bylo pro Radanu a CD 15.místo a pro mě a Kessku nepopulární 4.místo, ale předběhla nás 2x agilitní „Super Star“ Silvie Trkman, takže mě to vlastně ani nemrzí, protože ona je pro nás „zatím“ nedostižná! Silvie byla ve finále na druhém místě i v kategorii medium a to se svou slavnou pyrenejskou ovčandou „Simply the best“, která měla letos 12 let!!! Také do kategorii small se „vpašovala“ cizí státní příslušnice a to Sabrina Hauser z Rakouska se svou šeltií a to také na druhé místo. Trochu alarmující pro české týmy!!!
Všechny výsledky a všechny vítěze jednotlivých soutěží najdete na stránkách Klubu Agility ČR
No tak to bylo shrnutí výsledků. Teď bych ráda přidala pár svých postřehů k tomuto závodu. Už několik let říkám, že účast na mistrovství republiky má být prestižní záležitostí, i kdyby to mělo být jen pro 50 vybraných týmů… Na tento ročník se přihlásilo cca 250 týmů. Pro jeden parkur to znamenalo dlouhý závodní den a v některých pasážích i velmi nudný. Nechci upírat nikomu radost z tohoto sportu, ale pokud se jedná o mistrovství, tak by na něm neměly být týmy, které i při svém čistém běhu zaostávají za vítězi o 10 a více vteřin!! Samozřejmě to není jejich chyba, že byla koncepce výběru na toto MR nastavena tak, že se tam mohli přihlásit, a také to samozřejmě není jejich chyba, že rozhodčí, kteří mají tu možnost nastavovat časy běhů, umožní do „elitní“ kategorie A3 přestoupit i týmy, které tam podle mého názoru prostě nepatří. Vím, že se tento názor nemusí někomu líbit, protože agility je přece hlavně zábava, ale to je každý sport a v každém finále většinou hrají jen ti nejlepší. Bude to chtít změnu a předpokládám, že se o ni výbor Klubu agility postará. Buď ještě jednu výkonnostní kategorii, do které se nebude jen tak lehko propracovávat, nebo zpřísnit výběr účastníků MR. Podle mého by se také klub mohl vrátit k pořádání Národního poháru, který byl tím pravým svátkem agility pro všechny české agiliťáky – závod bez omezení výkonnosti, zajímavé soutěže jak pro jednotlivce, tak např. dvojice, nebo družstva… Je ovšem pravda, že od pořádání těch prvních ročníků narostla několikanásobně členská základna a že by byl asi také problém najít vhodný prostor na uspořádání takového velkého závodu. Ale třeba takové vhodné místo v republice je. V každém případě bude MR ČR za stávajících podmínek na jednom parkuru neproveditelné, a protože halu na dva parkury nemáme, tak se bude muset vrátit zpět do venkovních prostor a to by byla škoda.
Ale je to jen můj názor.
V každém případě nezbývá než blahopřát všem vítězům, poděkovat pořadatelům za perfektní organizaci, rozhodčím za posuzování, Dudynovi za výtvor našich krásných originálních družstevních triček a Markovi Benešovi za foto z akce!
A já děkuji Tomáši Lerlovi za natočení našich běhů. Radana a CD, Martina a Kessy (v dohledné době dodáme i běhy celého družstva Amigos Borderos.)
Martina